Trochu historie

Ze starší historie obce Mostek a osady Lhota Sudličkova

Území začínajícího orlického podhůří, kam patří i naše obec, začalo být osídlováno většinou ve 12. století, organizovaně osídlení této krajiny však začalo až ve 2. polovině 13. století, zřejmě z přímého popudu českých králů Václava II. a Přemysla II. Kolonizační činnost zde pro krále prováděly jednotlivé šlechtické rody. Nad pravým břehem Tiché Orlice v západní části dnešního okresu Ústí nad Orlicí vzniká panství brandýské, zorganizované pravděpodobně rodem pocházejícím ze saského Brandisu v blízkosti Lipska. Je možné, že příslušníci tohoto rodu iniciovali i vznik obce Mostek.

Podle staré pověsti stávala v dobách již dávno minulých v místech, kde se nynější obec Mostek rozkládá, 2 stavení, patřící k Brandýsu nad Orlicí. Bylo v těch místech velmi mokro, všude stávala voda, bažiny z velké části vyplňovaly zdejší krajinu a toliko jediný mostek zde stával. Odtud původní název „U mostku“. V pozdějších dobách, kdy obec vzrůstala, stávalo zde dřevěných mostků přes zdejší mokřiny již více. Krajina se časem vysušila, mostky zanikly, ale název zůstal.

V odborné literatuře místopisné (August Sedláček: Místopisný slovník historický) se obec Mostek připomíná poprvé již v r. 1227, kdy ji hrabě Kojata odkázal Janovi. Původně její název zněl „U mostku“, později Mostek. Od dávných dob až do r. 1850, kdy bylo zrušeno zřízení patrimoniální čili vrchnostenské, patřila k panství brandýskému a jeho majitelům.

Znovu je připomínána po roce 1505, kdy zemřel vlastník panství brandýského Bohuš Kostka z Postupic a jeho zboží (majetek) přešlo na bratra Jana Kostku z Postupic: … „získal vsi tyto jakož i ostatní zboží Brandejské, Brandejs, Loukoť, Pernou, Mostek, Sudislav, vsi celé“… . Obratem prodal panství již brzy, 11. května roku 1506 panu Vilémovi z Pernšteina za 14.000 kop grošů českých. Znovu je zmíněna ves Mostek v r. 1544, kdy Jan z Peršteina prodal zpět část panství brandýského včetně vsi Mostek Bohušovi Kostkovi z Postupic, synovi posledního Jana Kostky z Postupic za 2.738 kop grošů českých.

Ten zemřel r. 1557(8?) bez dědiců a jeho panství spadlo na krále Ferdinanda. Většinu panství pak král prodal 6. dubna 1558 Libuši z Lomnice, ovdovělé Kostkové za 7.000 kop grošů českých, včetně vsi Mostek. Ta však manžela dlouho nepřečkala a 30. července 1559 poručila panství Brandejské svému synu z prvního manželství Janu z Žerotína, čímž panství přešlo do vlastnictví Žerotínů.

Další zmínka o vsi Mostek je z r. 1652. Toho roku byla donucena paní Marie Zárubka z Hustířan, paní z Lipého, vlastnice zboží Brandejského včetně vsi Mostek, prodat jej nejvyššímu komoří a místodržícímu v Čechách, hraběti z Rakous, panu Janu Fridrichovi z Trautmansdorfu, horlivému katolíkovi.

Lhota Sudličkova, nesprávně též zvaná Sudlicova, připomíná se poprvé jako Lhota Ujčíkova v r. 1342 jako příslušná k Borohrádku, ve vlastnictví Čeňka a Ješka z Potštejna. Od r. 1371 byla nazývána Lhotou Tasovcovou podle majitele Tasa z Boskovic, poté patřila Otovi z Olešné. Jan Okrouhlický z Kněnic prodal Lhotu r. 1519 Mikulášovi Sudličkovi z Borovnice, jehož rod seděl na místní tvrzi až do 17. století. Rod Sudličků vybudoval ve vsi tvrz, která je poprvé zmíněna r. 1589 za Mikulášova vnuka Václava Sudličky. Roku 1654 byla přikoupena Janem Fridrichem z Trauttmansdorffu k panství brandýskému a od té doby sdílela osudy obce Mostek a panství brandýského.

Roku 1654 čítala ves Mostek celkem 13 stavení, a to hospodu vrchnostenskou, 1 obecní kovárnu, 7 sedlských usedlostí, dále 2 usedlosti chalupnické. Jeden sedlský grunt byl rozbořený a pustý. Osada Lhota Sudličkova čítala v r. 1654 kromě dvora, patřícího vrchnosti, celkem 6 čísel, 3 sedlské usedlosti, 2 usedlosti chalupnické a 1 usedlost zahradnickou. Tři stavení byla zbořená a pustá.

Dne 24. září 1699 po smrti Jana Fridricha z Trauttmansdorffu (zemřel již v r. 1696) bylo panství rozděleno mezi 5 synů, panství brandejské bylo přiděleno Františku Bedřichu z Trauttmansdorffu. Ten roku 1723, dne 9. listopadu, prodal zboží brandejské své tetě, Marii Terezii z Paaru, provdané z Trauttmansdorffu. S manželem Janem Josefem z Trauttmansdorffu měla 4 syny, manžel ale zemřel mlád v r. 1713.

Zde je možno citovat z knihy Děje i paměti Brandejsa nad Orlicí od Františka Břetislava Kadlčíka: „Nemaje v Brandejse pohodlného bydla, začala Marie Terezie stavět zámek nový, na místě příhodném a krásou oplývajícím, u vsi Mostku. Stavba byla zahájena 21. srpna 1724 na místě, odkud bylo lze přehlédnout celé panství a krajinu téměř ke Kolínu.

Zámek byl dostavěn až do té míry, že v něm bylo lze bydleti a sice s veškerou nádherou a velkým nákladem. Pojednou však stavba zastavena a zámek obydlen nebyl, zpustl a rozebrán byl k jiným stavbám. Mříže z oken se prodaly za 700 zlatých na faru do Brandejsa, která byla vystavěna roku 1750. Ze zdiva stavivo stále trháno bylo, až konečně r. 1818 toliko střední kus přední stěny a několik menších kusů stěn zadních zbývalo, i tyto zbytky rolníci z Mostku v r. 1874 rozebrali.

Z jakých důvodů ve stavbě se přestalo, když již téměř vše hotovo bylo, o tom určitých zpráv není. Domníváno se, že nebylo ke stavbě potřebné povolení a pak že odporem se ve stavbě přestalo. Jiní praví, že chtěla hraběnka syna svého Františka Norberta z Trauttmansdorffu , kterýž ve Vlaších cestoval a jí mnoho o kráse italských paláců psal, překvapiti. On však, když se vrátil, pravil že „viděl ve Vlaších krásnější konírny, než ten zámek jest“, a proto prý hraběnka ze zlosti ve stavbě přestala.

Pravá příčina bude asi ta, že mezitím František Norbert stal se plnoletým a stavbu měl za zbytečnou, neboť mnoho jiných zámků na svých statcích měl. Zámek mostecký byl asi přáním hraběte Leopolda z Rothalu, neb on ve Štýrsku příjemného pobytu neměl.“

Syn Františka Norberta, Ferdinand z Trauttmansdorffu, byl posledním majitelem brandejského zboží, tedy i vsi Mostek, z rodu Trauttmansdorffů. Prodal Brandejs dne 24. dubna 1806 knížeti Arnoštovi Mořici z Lynaru, již ve zmenšené podobě, za 575.000 zlatých.

Od jeho příbuzného Otto Rochuse, knížete z Lynaru, koupil 29. září 1817 a 2. března 1818 panství Brandejské Karel Blažek, měšťan Pražský, celkem za 643.749 zlatých a 100 dukátů klíčného. Bohužel zemřel již 23. září 1818, spadnuv z koně. Vdova po něm Marie Magdalena Blažková již nebyla schopna doplatit zbývající částku trhové ceny knížeti z Lynaru, proto bylo prodáno panství brandejské ve veřejné exekuční dražbě r. 1831 a tako je získal kníže Otto Rochus z Lynaru zpět. Ještě toho roku ale panství prodal Antonínovi, hraběti z Valdštejna, za 213.500 zlatých.

V držení rodu Valdštejnů bylo panství brandejské až do r. 1855, kdy kvůli špatnému hospodaření bylo panství brandejské společně s panstvím litomyšlským prodáno exekučně knížeti Alfonsu Chimayimu, rodilému Belgičanovi, na panství velmi oblíbenému. Po jeho smrti v r. 1865 panství prodali jeho tři dědicové třemi smlouvami v r. 1869 panu Jiřímu Parishovi, pánovi na Žamberku. Parishové byli posledními šlechtickými majiteli panství, dodnes vlastní některé pozemky v obvodu bývalého panství a byli i vlastníky dvora čp. 1 ve Lhotě Sudličkově v r. 1921, než byl dvůr prodán nájemci p. Kratochvílovi.

Ves Mostek po celou dobu známé historie sdílela společný osud s panstvím brandejským a podobný osud sdílela i osada Lhota Sudličkova od r. 1654. Brandejs byl sídlem panství, zde se projednávaly různé vztahy s panskými úředníky, panství se odváděly veškeré daně a na panská pole se chodilo robotovat. V Brandejse bylo sídlo katolických duchovních, zde se vedla matrika obyvatel, na místním hřbitově byli většinově pochováváni mostečtí zemřelí, do Brandejsa chodila většina mosteckých

občanů pro duchovní útěchu do místního kostela. V počátcích školství byla obec Mostek i přiškolena k Brandejsu, než byla v Mostku v r. 1875 postavena škola nová. Do Brandýsa do školy začaly docházet opět mostecké děti po roce 1966, kdy byla mostecká jednotřídka zrušena.

Největší vliv panství na ves Mostek byl pociťován mosteckými občany zejména v období 20. a 30. let 18. století v souvislosti se stavbou mosteckého barokního zámku. Jednalo se o povinnosti poddaných při stavbě zámku, kdy musili dodávat tažné síly na dopravu stavebních materiálů, a zejména pracovní síly na stavbu zámku.